Ahoj, tohle je tedy 1. stránka deníčku našich koníků. Na zápisky se můžete těšit každou neděli. Ale teď už sem pouštím Miracle Boye, aby se s vámi podělil o zážitky z celého týdne. Doufám, že se bude líbit.

ÍHIHIHÍ! Čau lidi, já jsem Miracle Boy, zvaný Míra, nebo Mirákl. Jsem tanesseeský mimochodník a jsou mi teprve 3 roky, ale už jsem obsedlý a umím pár základů ježdění.
Tak a teď začnu popisovat svůj týden.
Pondělí byla ze začátku taková normálka, ale pak to nebylo nic příjemného. Přišla za mnou moje majitelka Bára, pozdravila se se mnou, nakrmila mě a vyčistila. Pak mě vzala na ohlávku a šli jsme na procházku do lesa. Jenže pak vylítl z křoví nějakej idiot na čtyřkolce. Lidi no já se lekl. Ještě teď mi z toho běhá mráz po zádech. No jo, ale Bára to nečekala a já se jí vytrhl. Byl jsem jako smyslů zbavený. A jak za mnou vlálo vodítko, tak jsem si ho pak přišlápl a zakopl jsem. Spadl jsem. Ještě, že mě Bára našla všas a zavolala Paulovi, aby přijel s přepravníkem.
Pominulo tak 15 minut a po cestě si to šinul Paul s přepravníkem a s sebou měl i veterinářku. Já ty veterináře nemám tak rád. Brrrr. Pak už si jen pamatuju jak mi dali injekci. Fůůůj ty taky nesnáším.

Probral jsem se v úterý ve svém prostorném boxu. V rohu seděla uplakaná Bára a když si všimla že přicházím k sobě, začala se radovat, hladit mě a uklidňovat. Chtěl jsem vstát, ale pak jsem se opět svezl k zemi. A pak jsem si všiml, že mám pravou přední něčím zafixovanou, pod bandáží, kterou jsem to měl zamotanou to příjemě chladilo. Prej mírně natažená šlacha a že se brzy uzdravím.
Středa, čtvrtek a pátek byli k nevydržení, musel jsem zůstat zavřený v boxu. Já se táááák nudil, ale pokaždý když šel někdo kolem, dal mi nějakou ňamku a chvilku tam se mnou zůstal. Bára za mnou chodila, každý den převazovat tu nohu, pak mě pečlivě vyčistlia a promasírovala a pak mi dala krmení s takovýma hnusnýma vitamínama. Prej je to pro moje dobro. Ale neměl jsem na vybranou. Bléééé.

V sobotu jsem se konečně podíval ven, Bára mě vzala aspoň trochu se napást a protáhnout se. Krásně svítilo sluníčko, koníci na mě volali ať se uzdravím a že mě rádi vidí. Bylo to skvělé.
Dnešek jsem byl zase zavřený v boxu, protože bylo ošklivo. Ale kolem 4 hodiny se udělalo hezky a já se zase konečně dostal ven. Tentokrát jsme prošli skoro celý výběh, i když to trvalo skoro celou hodinu.

Takhle jsem musel celou dobu ležet.
Naštěstí mě hlídal brácha Cloud, a tak jsem nebyl tak sám.
Já a brácha Cloud. Jsme nerozloučná dvojka.
Takže vás zdraví marod Miracle.
